Městská knihovna TGM v Šumperku ve spolupráci se sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých ČR pobočka Šumperk vyhlásila aktivitu k týdnu vodicích psů. Tématem bylo vytvořit obrázek nebo leporelo pro svého nevidomého nebo slabozrakého kamaráda. Výtvarné dílko by mělo být haptické – hmatově srozumitelné. Tak tomu se říká výzva!

Tuto pobídku k tvorbě jsme po dohodě s žáky přijali. Během čtyř týdnů trvajícího projektu se žáci naučili mnohé o životě s handicapem. Tématem našeho tvoření se stala haptická kniha „Cesta kapky“. Byla zpracovaná žáky naší družiny speciálně pro nevidomé čtenáře. Z pohledu pedagoga bylo úžasné sledovat, jak se žáci nadchli pro tento projekt. Hledali různé způsoby, jak přiblížit čtení kamarádům se zrakovým hendikepem. Celý projekt byl pro žáky velkým obohacením a zanechal
v nich hluboký dojem. Aktivně se zapojovali do diskuse, jak přiblížit nevidomým, co zažívá kapka. Sami žáci určovali místa, kde, která ilustrace má být umístěná. Domlouvali se, co je podle nich podstatné zdůraznit pro čtení prsty.

Vytvořené dílko, s názvem „Cesta kapky“, vypráví příběh kapky, která se díky vlastní neopatrnosti dostala na zem. Společně s dalšími kapkami si prošla mnoha výzvami a překonala mnoho překážek. Příběh je plný inspirace a optimismu. Ukazuje, že i když se zdá, že nám život přináší nejtěžší zkoušky, vždy existuje cesta, jak vše překonat. Společně s kapkou tak mohou žáci projít mnoha dobrodružstvími a naučit se hodně zajímavých věcí.

Účastníci zkoumali různé možnosti doteků a pohybů. O tom, že hmat nemusíme mít pouze na rukou, se přesvědčili naši žáci také při akci v tělocvičně školy. Vyzkoušeli si, co cítí nohama. Měli nelehký úkol poznat poslepu, pomocí prstů na nohách, obrázek, na kterém stáli a určit co je na něm vyobrazeno. Hmatový chodník se ukázal jako velmi zajímavý způsob, jak rozvíjet smysly a poznatky žáků. Ti si uvědomili, že je možné vnímat svět kolem sebe i bez použití očí. Tato aktivita byla nejen zábavná, ale také pomohla žákům lépe porozumět svému tělu a svému okolí. Je důležité podporovat různé smysly u žáků a vytvářet pro ně různé zážitky, které je naučí vnímat svět kolem sebe komplexněji. Byli velmi rádi, že mohli poznat nové možnosti a zároveň si uvědomit, jak může být život s handicapem náročný, ale zároveň plný možností.

Vrcholem tohoto snažení bylo společné setkání s nevidomou paní Petrou a jejím vodícím psem. Vodící pejsci jsou speciálně vyškolení pejsci pro práci s nevidomými lidmi, asistují jim při každodenních úkonech. Nevidomou paní Petru seznámili naši žáci, v knihovně T. G. M. v Šumperku, s vlastní knihou „Kapka na cestách“. S otevřenou pusou sledovali, jak svými prsty četla text knihy, který vytvořili. Byli z tohoto způsobu čtení opravdu velmi překvapeni. Měli možnost zapojit se
do zajímavého povídání. Se zaujetím sledovali práci s asistenčním, poslušným a milým psem. Žáci si užili zajímavé povídání o životě s handicapem, získali mnoho nových poznatků o životě nevidomých a slabozrakých. Zároveň se dozvěděli o důležitosti inkluzivní literatury. Paní Petru zasypali všetečnými dotazy, na které velmi vtipně a pohotově odpovídala. Bylo skvělé vidět, jak si žáci uvědomili těžkosti kamarádů a lidí s hendikepem ztráty zraku. Jak si vážily možnosti poznávat svět různými smysly. Byli nadšeni z tohoto setkání a měli možnost si vyzkoušet, jak se cítí člověk, který je nevidomý. Celé odpoledne bylo plné nových zážitků a dojmů. Byla jsem na „naše“ žáčky náležitě pyšná a jsem ráda, že jsem mohla být součástí této skvělé akce.

                                                                                               Mgr. Adéla Ondráčková Nevrlá