Letošní dvacátý první březen nebyl jen prvním jarním dnem. Byl to i den „ponožkový“. Lidé, kteří chtěli podpořit osoby s Downovým syndromem, si tento den oblékli každou ponožku jinou. Byl to symbol přijmutí jinakosti a nakonec i důkaz, že jinakost může být přínosem. Odlišné ponožky totiž budily pozornost, působily vesele a nutily k zamyšlení.

Není tedy divu, že i v naší školní družině jsme se k této akci připojili. Povídali jsme si o Downově syndromu, lidech, kteří jsou stejní jako my, přestože jsou jiní. Děti si skládaly DNA z dvaceti tří kostiček stavebnice a občas ke dvacáté první přidaly malou kostičku navíc. Snadno tak pochopily, co nemoc způsobuje. Hodně jsme si povídali a naše oddělení se pak vydalo na vycházku k ZŠ a SŠ Pomněnka, kde probíhal prodej výrobků osob s mentálním postižením.

První jarní den se povedl. Nejen nádherným počasím. Když jsme procházeli školou a městem, usmívala se na nás spousta lidí s odlišnými ponožkami. Nic jsme si neřekli, a přesto jsme věděli, že tak jako my, bojují za myšlenku, že být jiný neznamená být horší.

Milada Vyhnálková, vychovatelka