Přejít k hlavnímu obsahu
x

Když děti spí

Akce /foto

Když dětí spí, většina nás dospělých ještě něco vytváří. Uklízí, umývá, spravuje, pere. Nebo něco podobného. Prostě my dospělí děláme věci, na které nemáme čas, když jsou děti vzhůru.

Když spí děti v knihovně, my dospělí máme čas pro sebe. Alespoň někteří. Opravdu však děti v knihovně jen spí?

Letos, v roce 2019, děti ze šumperských základních škol na Šumavské ulici a na ulici Dr. E. Beneše spaly v Městské knihovně T. G. Masaryka. Je to hodně zjednodušené říci, že děti v knihovně spaly. Ony tam taky hrály loutkové divadlo, soutěžily, četly si, vyprávěly a velmi dobře se bavily. To všechno v báječné akci. V akci, která už má v knihovně, na školách a školských zařízeních tradici. V akci, která se nazývá Noc s Andersenem.

V šumperské knihovně byla letošní noc zaměřena na jednoho známého českého spisovatele. Na Eduarda Petišku. Dospěláci ho (možná) znají spíše z jeho úpravy českých a cizích pověstí a bájí (např. Staré řecké báje a pověsti, nebo Čtení o hradech, zámcích a městech). Děti ho znají například z pohádky Jak krtek ke kalhotkám přišel nebo z mého oblíbeného Birlibána. Inspirací k činnostem dnešního včera byly jeho knihy o dívence Aničce.

O půlnoci se četlo z knihy Eduarda Petišky Pohádkový dědeček. Víte o tom, že i vlaky mají svoji řeč? A že se spolu domlouvají? A že vlakový semafor musí pravidelně cvičit? Děti z letošní Noci s Andersenem to už vědí.

Zeptejte se svých malých dětí, zda chtějí příští rok spát v knihovně. Zeptejte se jich, co už přečetly. Zeptejte se jich, zda vědí, že kniha se neotvírá heslem jako mobilní telefon. A jestli vědí, že knihy voní. Zeptejte se jich, kolik knih již letos přečetly.

 

Díky za spaní v knihovně.

Díky za Noci s Andersenem.

Díky knihovnice a dospěláci, kteří se kolem této letošní noci pohybovali.

Díky pane Petiško.

Mgr. Adéla Nevrlá